Historie

Dvůr Doubravice – zapomenutá památka krajiny

Vznik panského dvora v dnes zaniklé vesnici Doubravice souvisí s několika zásadními historickými okolnostmi. Jednak s kolonizací severní Moravy, jednak s mimořádně důležitou dopravní a obchodní funkcí zdejší krajiny. Právě tudy totiž vedl průsmyk mezi horskými masivy, jímž procházely staré obchodní cesty a tzv. volské stezky.

Tyto stezky sloužily k hnaní dobytka ze Slezska na Moravu. V horských oblastech docházelo k výměně „hladového“ dobytka za již vykrmený, který měl dostatek času a prostoru k pastvě na místních horských loukách. Jednou z klíčových tras byla Stará cesta ze Slezské Nisy do Olomouce, jež výrazně ovlivnila osídlení i hospodářský význam území.

Vznik dvora a středověká podoba

na západním úpatí horského průsmyku a při břehu řeky Moravy vzniká v osadě Doubravice stejnojmenný dvůr s malou tvrzí. Nešlo však o klasickou hradní stavbu, nýbrž spíše o panský dům obklopený rozsáhlým hospodářským dvorem.

Majitelé se zde v průběhu staletí střídali, od Tunklů z Brníčka, přes pány z Kravař, Žerotíny, až po Lichtenštejny. První písemná zmínka o dvoře pochází z počátku 15. století, kdy jej kupují právě Tunklové z Brníčka. Jeho tehdejší podoba však zůstává nejistá. Na základě dochovaných středověkých substrukcí lze předpokládat, že šlo o menší kamennou budovu doplněnou o dřevěné hospodářské objekty.

Přestavba za Žerotínů a zánik obce:

s větší jistotou lze hovořit o podobě dvora po roce 1618, kdy Bernard z Žerotína nechává celý areál výrazně přestavět. Dochází k dostavbě velkých koníren, sýpky a dalších hospodářských staveb. Právě za Žerotínů je Doubravice definitivně připojena k panství Ruda nad Moravou a to jako samostatná hospodářská jednotka.

Období třicetileté války znamenalo pro celý kraj dramatický zlom. Vesnice Doubravice zaniká a samotný dvůr je opakovaně vypleněn. Zajímavostí je skutečnost, že jedním z vlastníků byl i Karel starší ze Žerotína, vůdce moravského stavovského povstání. Po porážce stavů na Bílé hoře přechází celý majetek do rukou knížecího rodu Lichtenštejnů.

Stav dvora v 17. století:

ze soupisu stavu dvora vypracovaného krátce před rokem 1671 se dozvídáme řadu cenných informací. Panský dům je zde označován jako „bývalé rytířské sídlo“ (Rittersitz). Uvádí se jeden komín, velká zelená kachlová kamna, ale také velmi špatný technický stav, který činil budovu prakticky neobyvatelnou.

K hospodářství náleželo více než 240 hektarů půdy (v dnešním přepočtu), velký rybník, sýpka, ovčín, konírny, vozovna, kovárna a stodoly.

Barokní obnova po roce 1725:

z reakce lichtenštejnské správy lze vyčíst z rozhodnutí o radikální opravě dvora v roce 1725. Dendrochronologické průzkumy potvrzují, že tehdy vznikly zcela nové krovy a střechy. Panský dům, nyní nazývaný zámečkem (Schlösschen) či panským bytem Herrenquartier), byl výrazně modernizován.

Vzniklo pískovcové schodiště, nové klenby s pětibokými výsečemi (na svou dobu velmi progresivní a moderní), hlavní vstupní rizalit ze zahrady a spojovací chodba v přízemí s křížovou klenbou. Opraven byl hlavní obytný prostor, kachlové kamna i dýmníková kuchyně s novou pecí na chleba. Součástí byly komory, šatlava a v patře dva obytné pokoje.

Důvodem této obnovy byla potřeba ubytování vrchnostenských úředníků i nájemců dvora. Lichtenštejnové totiž po roce 1725 přestávají dvůr provozovat přímo a začínají jej pronajímat. ( Nájemce si pronajímal dvůr s pozemky o výměře 247 ha a právo využívat robotní povinnosti z vesnice Olšany a Bušín) Nájemníky se stávají různí příslušníci úřednické šlechty, například pracující pro olomoucké biskupství a Lichtenštejnskou správu.

18. a 19. století – úpadek a změna funkce:

roku 1772 dochází k další modernizaci panského bytu. Krátkou dobu zámeček (panský byt) využívá lichtenštejnský knížecí prokurista, hrabě František Chorinský, který jej využívá při svých inspekčních cestách po panství Ruda na Moravě.

Zásadní zlom přináší rok 1825, kdy rozsáhlé povodně vážně poškodily zařízení i interiéry panského domu. Sklepy byly zaplaveny vodou a bahnem, podlahy zanesené hlínou. Na základě posudků se lichtenštejnská správa rozhodla zámeček dále nevyužívat.

Od té doby sloužil dvůr již pouze k bydlení šafáře a mistra ovčáka, kteří bydleli v protější budově bývalého ovčína (zde bylo ubytováni obou již v době baroka).Samotný panský dům byl přeměněn na větší nájemní byty.

20. století a novodobý osud:

roku 1914 vznikají v prostoru bývalého panského domu kanceláře zajateckého tábora a to proto, že celý dvůr byl proměněný na zajatecký tabor pro italské a ruské zajatace.Zajímavostí je zmínka o dvou ruských vojácích muslimského vyznání.

Po první světové válce a před pozemkovou reformou prodávají Lichtenštejnové dvůr Olšanským papírnám, které areál přeměňují na dělnické bydlení. Jen v prostoru bývalého zámečku vznikají čtyři byty, během druhé světové války přibývá pátý. Po válce zde bydleli především zaměstnanci papíren a lesů.

Po roce 1990 byla v části bývalého panského domu krátce provozována videopůjčovna.
V roce 2024 se jihovýchodní křídlo tohoto dvoru, tvořené z bývalého zámečku (panského domu) a koníren s vozovnou stalo kulturní památkou České republiky.

Dvůr obnovujeme z úcty k minulosti a zodpovědnosti vůči budoucnosti.🏰🏰